Výchova dítěte je podle mě jedna z nejsložitějších věcí v životě člověka.
Všechno začíná hned po jeho narození. Než přijde dítě jste s partnerem většinou při řešení životních situací zajedno, teď ale mohou nastat první komplikace.
Bude miminko spát s námi v posteli nebo ho dáme hned do postýlky?
Možná se budete snažit udělat kompromis, ze začátku s námi, pak ho dáme do postýlky.
Ale miminko je velmi chytré. Zvykne si na vaše "teplo" váš "dech" a už se z postele nehne.
V momentě, kdy zjistíte, že se vůbec nevyspíte a kontakt s partnerem je minimální, chcete dát miminko do postýlky napořád, ale ono to nějak nejde.
Dítě pláče a pláče a chce být v posteli.
Zkoušíte to, ale po dvou hodinách to vzdáváte a berete ho zpět do postele.
Jste nevyspalí, mrzutí a v tom partner najednou řekne "čí to byl vůbec nápad?" Měli jsme ho dát do postýlky hned.
Začnete trénovat silnou vůli a za 14 dní řvaní zůstává dítě v postýlce. Zdá se, že je protentokrát vyhráno.
Jenomže přijdou další otazníky.
Chcete být IN a začnete dítě učit znakovat. Najednou slyšíte partnera jak telefonuje "No víš mami, Monča s malým znakuje," ale mě se to moc nelíbí, no ale co nadělám, nechci se hádat.
A tak to jde dál. Nakonec si vyslechnete verdikt "Hele jak sis ho vychovala takovýho ho máš".
Výchova je totiž od prvního dne narození miminka záležitost obou rodičů. Jediná věc, kterou můžeme předejít větším problémů ve výchově je jednotnost.
Pokud se vždy domluvíte (ne samozřejmě před dítětem) jak budete konkrétní záležitost řešit, máte téměř vyhráno.
Někdy musí dojít ke kompromisu, ale takový už je život.
Jen musíte vytrvat na svém a nenechat se dítětem zviklat.
Pokud nebudete jednotní, začne vaše dítě časem vyhledávat pouze jednoho z rodičů a to toho, který je benevolentnější a téměř vždy mu všechno dovolí a odsouhlasí.
Ten druhý, který se snaží o důslednější výchovu zůstává zatracen a je tím "horším". K ničemu dobrému to nevede jen k rozkolům mezi rodiči a dítětem.
Pokud chcete, aby vaše děti cítily respekt a zároveň lásku k oběma, buďte jednotní.
