Zázrak v našich rukou

Doteky

Všichni víme jakou sílu má a jak je důležitý lidský dotek. Je léčivý, uklidňující a uzdravující. Je to malý zázrak. Přesto na to často zapomínáme.

Když máme malé dítě, mazlíme se s ním, hladíme ho, líbáme a všemožně se s ním "ňuchníme".

Kdo by taky nechtěl očuchávat voňavé miminko, je tak roztomilé.

Jde nám to samo.

Pak ale dítě roste a dospívá, přijdou starosti a spousta práce kolem domácnosti.

Doteky a mazlení se nějak pomalu vytrácí.

Navíc je dost "divné" hladit puberťáka natož dospívajícího. Jakmile vidí, že se k němu přibližujete a zvedáte ruku k případnému pohlazení, většinou tak nějak ucukne.

Ano v tomto období je na místě spíše naslouchání a pozornost.

Pak je tu ale partner.

Ze začátku je to jako s miminkem, jde nám to samo.

Někdy se ale stane, že se nám to zase začne vytrácet a my se trápíme. Proč nás nepohladí, nevezme za ruku, už se mě ani nedotýká, říkáme si.

Nečekejte, nevyčítejte, pohlaďte ho sami, dejte mu pusu když přijdete z práce.

Pokud máte doma bručouna, zkuste ho jen tak z lásky štípnout, ať to na něho není zase moc romantické. Zkuste se jen letmo dotknout jeho ramene, když si chcete podat něco co leží na stole, opřít se o něho, když se obouváte.

Jestli jste to doposud nedělali, s aktivitou to nepřehánějte.

Začínejte pomalu, po malých krůčcích.

Brzy se vás dotkne on. Bude totiž chtít doteky opakovat.

Teď ovšem mluvím o vztazích, které potřebují "abgrejdovat" nikoliv o vztazích, kde už bohužel láska není nebo nikdy nebyla.

Nezapomínejte ani na seniory.

Nemyslím, že byste je měli při každém setkání objímat. Myslím tím krátké pohlazení po vlastech, když vám něco povídají, pohlazení ruky, když vám něco podávají, pusa, když se loučíte. Nedovedete si vůbec představit co to pro ně znamená.

Pro každého z nás je to totiž ta nejlepší léčebná metoda proti úzkostem, depresím a pocitům marnosti.